v pozadi je obraz Moneta a tak jsem to i uprave zamýšlel

Chudák Monet ...

+ skutečně jsem se pozastavil a pokochal a musím říct, že oslovila jak úpravou tak náladou. Podle mého výborné sdělení

Proč chudák Monet? Autor má svůj osobitý styl. Jeho fotky většinou poznám už v náhledu. Některé fotky mi nic moc neříkají, nad některými žasnu. Ale líbí se mi, že "to dělá" podle sebe a fotky jsou originální. :-)

Podivney: Ano, já s Vámi vlastně souhlasím. :-) Proto jsem napsala, že mi mnoho autorových fotek nic neříká, protože jsou pro mě nepřirozené a hlavně z nich číší takové "studeno". Fotku, kterou jste sem vložil od autora jozef67 je pro mě určitě příjemnější a přirozenější. Jenom prostě i Chelovi některé fotky mi přijdou zajímavé, i když pravda - je to hodně o postprodukci. Jinak to opravdu jako útok neberu. Jsem úplný amatér a na fotky koukám spíš pocitově. Buď mě fotka nějak osloví nebo ne. Tato fotka mě oslovila, i když vypadá nepřirozeně. :-) Rozumíme si trochu?

sententia.vitae - opravdu není třeba mi vykat. Dokonce ani nemám pocit, že bychom si i normálně nerozuměli. Je to forum - místo pro setkávání a tříbení si názorů. Jednoznačného souhlasu netřeba.

Je skvělé býti amatérem (zvlášť když jej chápeme ve smyslu původního významu tohoto slova). I já jsem amatér. A pocity - to je přece základ hodnocení jakéhokoliv výtvarného pokusu. Jsou chvíle, kdy to prostě zafunguje na sto procent. To je například mnou vložená fotografie od jozef67 (viz výše). To je fotografie, kvůli které jsem po mnoha letech občasného pasivního sledování vložil čtyři cvaky, abych mohl autorovi vyseknout poklonu. Nejen za tuto a nejen jemu :-)

No a pak jsou fotografie rozprostřené v jakési škále až k druhému pólu. Průměrné, podprůměrné, ujeté, nebo šílené. Může jít o experiment, provokaci nebo nemohoucnost. Necítím se odborníkem a tak občas připíši podotek u fotografie, která mě něčím zaujala a kde si myslím, že je nějaký potenciál. Nebo naopak.

A když se vrátím ke Žluté - já Chelovi přeji ten skvělý ohlas (konečně se dočkal a zapadl ...), ale nic to nemění na lajdáckém provedení základu - výchozí fotografii. Je to normální cvak. Je zajímavé, že obecně se uznává, že jsou lidé, co svou fotografickou nedostatečnost maskují převodem do B&W. A když se (pro změnu) v paletě saturace „narve" táhlo Yellow až za roh - holt je to umění. Dobrá.

*omlouvám se - Tebou sem vložená. :-)

sententia.vitae - ono opravdu nejde ani o tu přemíru žluté ale o zošklivění půvabné ženy lajdáckou prací při fotografování. Ty bys byla ráda, kdyby Ti někdo vyfotil šilhající, s tak molitanovou pletí? Vždyť stačilo mírně natočit hlavu, zafungovala by líce, linie čelisti, ucho a skráně. Vynikl by i účes, který by nefungoval jako hráz ale bočním pohledem by čelní vlna dokreslila eleganci. A také by se zmírnil stín nosu, deformující okolí úst.

Jediný půvabně zachycený detail, evokující „dobovou" atmosférou je to již zmíněné gesto. Zkus se dívat na staré fotografie a obrazy. Tam to všechno je :-)

Možná, že někomu přijdu jako hnidopich, ale možná bych ubral plyn, kdyby barevná inspirace byla odvozena od citronové macronky. Ale Monet? Já to chápu jako závazek, hold, poklonu. Nemluvím o kopii. Mluvím o duchu, zachycení závanu elegance, zachycení jemného půvabu dámy, něžného doteku barev. Ale co jsem já, co já vlastně o tom vím?

S barvou pleti také zápasím a nikdy bych to nějak moc nekritizoval. I když s přechodem z Lightroomu k CaptureOne, s možností vyvážení barvy na pleť a použitelným maskováním se celé trápení zjednodušilo.

Pěkný zbytek neděle, otevírám CaptureOne a jdu vyřizovat resty.

Podivney: Nepřipadáš mi jako hnidopich. Když jsi to takhle hezky vysvětlil, tak musím uznat, že s Tebou souhlasím. :-)