nemůžete si dávat dolu na rantl výrazný podpis?.. aby byl zřetelný už v náhledu na DA. Totiž takhle jak to je, nemohu splnit vaše přání napsané pod vaší minulou fotečkou, abych vaše fotky nejen nehodnotil ale ani si je neprohlížel (snažil jsem se tedy v tomto případě pak rychle okem utéci).

Klikám totiž na všechny fotky a autora za současného systému vidím až po té co ji otevřu..a opravdu bych se rád vaším dílům svědomitě vyhnul zcela

OK :-)

ještě Vám k tomu napíšu svojí zkušenost:
Kdysi dávno jsem dva roky podléhal dohledu lektora o kterém jsem věděl (a viděl) jedině to, že výhradně fotí jakési věrné otisky architektury. Ty se pak stávají součástí nějakých odborných ARCH knih, které mě ale vůbec v té době nezajímaly.

Když jsem se v kolečku ukázek prací dostal před něj, tak jeho výroky byly toho rázu jako bych odcházel s pocitem, že páchnu i já.

Abstrakce, za které mě kamarádi v klubu lechtali uši rozcupoval zejména ze začátku od a až do zet. Mlel jsem si cosi o mimoňovi pro kterého jsou abstrakce jistě španělskou vesnicí a skřípal zubama. Fotí nějaké bezkreativní obrázky baráků a mě bude radit!!!

Určitě tušíte (mě to nějaký čas pří mé fotonamyšlenosti trvalo), kdo tím skutečným mimoněm tenkrát byl :-)

Ahoj Bohouši, fajn navázání na předchozí kousek. ; )

A právě v té návaznosti tam vnímám pěknou symboliku o možnosti posunu svých hranic. I když by se mohlo zdát, že posun od (pevně strukturovaného) "JE TO TAKTO" k novému (vlastně ne o tolik odlišnému) "JE TO TAKTO #2" není až tak významný, ve skutečnosti je klíčová právě ta samotná -schopnost- změny a neustrnutí (kde se jinak omyly upevňují v bludy?). Protože ta není samozřejmá.

Zároveň je naznačeno, že daný posun není spojitý (nebo tak aspoň není uvědomován) a že není budován jako most z toho co bylo k něčemu novému (ke změně není použito stejného stavebního materiálu). Zdá se, že i když nakonec řeknu "bylo to takto a už je to jinak", samotný proces je mnohem nejasnější a je určen působením něčeho "volnějšího/otevřenějšího/nevědomého".

Má osobní zkušenost k tématu - málokdy jsem si mohl uvědomit, že bych změnil názor tak, že mi někdo řekl "hele, to je blbost, je to přece takhle...". Ale, když už ve mně nějaká změna byla v podstatě hotová, teprve pak jsem si mohl na základně nějakého vnějšího nebo vnitřního impulzu -uvědomit-, že je to vlastně jinak (a zdánlivě tak učinit skok zleva doprava).

V opačném případě jsem mohl buď začít bránit "svoji polovinu" nebo konstatovat "on to má takto? ale já to mám jinak", bez náznaku nějaké změny. Uzavřenost, od které se vše -jiné- odrazí, místo možnosti odstupu, vytvoření "mezery", kterou může proniknout něco -nového-!

Tato fotka se mi líbí víc, než ta předchozí. Protože ta mířila na "objekt" (zalíbení/krásu?) a jako "jednohubka" k určité neuspokojenosti ("pěkný, ale co dál..."). Tato se vydává opačným směrem a umožňuje se zastavit, zapojit představivost, vrhat vlastní projekce(?). A protože v tomto občas trochu ulítávám, mohu v těchto nabídnutých strukturách navíc vidět i tvary připomínající (vlevo) fragment tváře se zavřeným okem a náznak tváře hledící vlevo (další symbol tendence ustrnout v tom co už je, spíš než vyhlížet změnu?). Vpravo pak tvar, který mi připomněl sochu/chrliče (naznačující, že i zde nepoučen znovu ustrnu v něčem pevném - o kus dál a přesto stejně?).

Tak, díky za Tvůj příspěvek a budu se těšit na ty další. ; )

Povedená fotka....,"kdo hledá", najde.

každopádně zaujala