Rychle na další fotografii: stiskněte na klávesnici šipku doprava, nebo doleva
Kytička bílých sněženek
ovinutá rudou šálou něhy
vyhořela v papíru
sevřená v hrdle váz
a stromy zelené jako ptáci
zobaly z mělkých kapes samoty
a po každém soustu
nastavovali zobáčky k polibku.
Víno vyteklo z břehů křišťálového moře
a v zatopených lukách
vykvetly růžové květy ňader
– to už se ale stmívalo.
Šustící křídla plášťů
halila noc jak fialové novorozeně do plín
a ono bezbranné v nich zapomnělo dýchat,
lampy luceren začaly křičet
a noc je tišila, hladila
konejšivým psst, psst, psst ….
Rázem se vyvalila z břehů,
jak pěna sliny z lačných úst,
snad ani nehledala jinou cestu
než domy bez lidí a schody bez světel,
slíbala bolest ze rtů
a klesla do proudu
raněná do chmýří podpaží.
Řeka se netečně smýkla kolem těla,
vyšplíchla pěnu naděje
a bylo ticho, byla tma,
jen konejšivé psst, psst, psst,
teklo ještě vřelé z úst.
24. – 25. březen 1985 – Rokytnice nad Jizerou
Autor:
d.prema
všechny fotografie tohoto autora
Datum: 12. 8. 2019 Zobrazení: 1094 ×
Hodnocení: průměrná známka se zobrazí až po vašem vlastním hodnocení |
